Standard
American Akita Club CZ
FÉDÉRATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE
Secretariat General: 13, Place Albert I - B 6530 THUIN (Belgie)
F.C.I. - Standard č. 344 / 05.01.2006 / GB
AMERICKÁ AKITA
(American Akita)
Země původu: Japonsko
Vývoj: USA
Datum publikace původního platného standardu: 06.07.2005
Určení: Společenský pes
Klasifikace FCI: Skupina 5 špicové a primitivní plemena
Sekce 5 asijští špicové a příbuzná plemena
Bez zkoušek z výkonu
Krátký historický přehled:
Počátky historie americké akity se shodují s vývojem japonské akity. Od roku 1630 byly v oblasti Akita používáni psi Akita Matagis (středně velcí psi původně určení k lovu medvědů) jako bojoví psi. Od roku 1868 docházelo u tohoto plemene ke křížení s plemeny tosa a mastif. Tím sice vzrostla velikost akit, ale ztratily se typické vlastnosti špiců. Třebaže byly psí zápasy v roce 1908 zakázány, plemeno se zachovalo a bylo dále šlechtěno jako velké japonské plemeno. V roce 1931 bylo devět vynikajících jedinců akit prohlášeno národní památkou.
Během druhé světové války (1939 - 1945) se psi běžně používali jako kožešinová zvířata pro ošacení vojenských jednotek. Policie nařídila odchytit a zkonfiskovat všechny psy s výjimkou německých ovčáků používaných pro vojenské účely. Někteří chovatelé se pokoušeli obejít toto nařízení křížením svých psů s německými ovčáky. Po skončení druhé světové války byl počet psů plemene akita drasticky zredukován a toto plemeno se vyskytovalo ve třech samostatných typech: 1) Akity Matagi, 2) bojové akity a 3) ovčácké akity. Následkem toho byla situace v plemeni velmi složitá.
Po válce během obnovy čistokrevného chovu dosáhl dočasné ale mimořádně velké popularity pes Kongo-go z linie Dewa. Do Spojených států se dostala spolu se členy vojenských jednotek řada akit linie Dewa, v níž se projevovaly charakteristické znaky vlivu mastifa a německého ovčáka. Akity linie Dewa, velmi inteligentní a schopné přizpůsobit se nejrůznějším podmínkám prostředí, okouzlily chovatele ve Spojených státech, chovu této linie se věnoval stále rostoucí počet chovatelů a popularita těchto psů rychle rostla.
V roce 1956 byl založen Akita Club of America a AKC (American Kennel Club) toto plemeno uznal (zápisy do plemenné knihy a řádné hodnocení na výstavách) v říjnu 1972. Přesto v této době neměly AKC a JKC (Japan Kennel Club) reciproční dohody o vzájemném uznávání průkazů původu, a proto bylo nemožné používat pro plemeno nové krevní linie z Japonska. Následkem toho se akity ve Spojených státech začaly podstatně lišit od akit v Japonsku, v zemi původu plemene. Ve Spojených státech se tak vyvinulo samostatné plemeno, jehož charakteristické vlastnosti a typ zůstávají nezměněny již od roku 1955. To je v ostrém kontrastu s japonským typem akit, do nichž byly za účelem obnovy původního plemene přikříženy akity Matagi.
Celkový vzhled:
Velký pes robustní konstituce, harmonický, celkově mohutný a silné kostry. Pro plemeno je charakteristická široká hlava ve tvaru tupého trojúhelníku s hlubokou tlamou, poměrně malýma očima a vztyčenýma ušima směřujícíma kupředu většinou ve stejné úrovni se zadní částí šíje.
Chování / Temperament Ostražitý, vnímavý, důstojný, učenlivý a odvážný pes. Mohou být netolerantní vůči jiným psům, zejména vůči psům stejného pohlaví. Masivní, ale v dobrém poměru k tělu, v klidu bez vrásek. Hlava tvoří při pohledu shora tupý trojúhelník. Mozkovna: Plochá a široká mezi ušima. Mělká rýha na přední části dobře patrná. Stop: Dobře vyjádřený, ale ne příliš výrazný. Čenich: Široký a černý. Světlejší a difúzní nedostatek pigmentu jsou akceptovány pouze u bílých psů, ale černé se dává vždy přednost. Tlama: Široká, hluboká a plná. Pysky: Černé, a ne příliš visící. Jazyk růžový. Čelisti/zuby: Čelisti nejsou zaoblené, ale tupě zakončené, silné a mohutné. Zuby jsou silné, pravidelné s plným chrupem (chybění PM1 a M3 jsou přípustné). Přednost se dává nůžkovému skusu, ale klešťový skus je rovněž přijatelný. Tmavě hnědé, poměrně malé, nevystupují, téměř trojúhelníkového tvaru. Okraje očních víček černé a těsně přiléhající. Pevně vzpřímené a v poměru ke zbytku hlavy malé. Ohneme-li ucho kupředu k měření délky, jeho špička dosahuje k hornímu okraji oka. Uši jsou trojúhelníkového tvaru, na špičkách poněkud zaoblené, široké u kořene, nejsou nasazeny příliš nízko. Při pohledu ze strany směřují uši kupředu nad oči, navazují na linii krku. Silný a svalnatý s minimálním lalokem, poměrně krátký, silně se rozšiřující k plecím. Výrazná šíje harmonicky přechází v bázi lebky. Délkou přesahuje výšku. Kůže není příliš tenká; ani příliš těsně nepřiléhá, ani není příliš volná. Hřbet: Rovný Bedra: Pevně osvalená. Hrudník: Široký a hluboký. Žebra dobře klenutá s dobře vyvinutým hrudním košem. Spodní linie a břicho: lehce vtažené Mohutný a bohatě osrstěný, vysoko nasazený a nesený nad hřbetem nebo ke slabině, zatočený ze tří čtvrtin, zcela, nebo dvakrát, vždy na úrovni hřbetu nebo pod ní. Je-li ocas zatočen ze tří čtvrtin, jeho špička spadá na slabinu. Kořen ocasu je široký a silný. Natáhneme-li ocas podél pánevní končetiny, poslední článek obratle ocasu dosahuje ke hleznu. Osrstění je na ocasu hrubé, rovné a husté, ale bez viditelného chocholu/praporu. Celkový vzhled: Hrudní končetiny silných kostí a při pohledu zepředu rovné. Plece: Silné a mohutné, přiměřeně šikmo uložené. Nadprstí: Mírně skloněné dopředu v úhlu přibližně 15° k vertikále. Celkový vzhled: Silně osvalené, široké a silných kostí srovnatelných s hrudními končetinami. Paspárky se na pánevních končetinách obvykle odstraňují. Stehna: Silná, dobře vyvinutá, při pohledu zezadu rovnoběžná. Kolena: Přiměřeně úhlená Hlezna: Svislá, nevytáčejí se dovnitř ani ven. Rovnoběžné, kočičí tlapky, dobře klenuté prsty se silnými polštářky. Plný síly, přiměřeně dlouhý a vydatný. Pánevní končetiny se pohybují rovnoběžně v linii s hrudními. Hřbet zůstává silný, pevný a rovný. Srst: Patrová srst. Podsada silná, jemná, hustá a kratší než krycí srst. Krycí srst rovná, tvrdá a poněkud odstávající. Srst na hlavě, v dolní části končetin a na uších krátká. Délka srsti na kohoutku a zádi přibližně 5 cm, což poněkud přesahuje délku srsti na ostatních částech těla s výjimkou ocasu, kde je srst nejdelší a nejbohatší. Barva: Jakákoliv barva jako červená, plavá, bílá atd.; přípustná je i pinto a žíhaná. Barvy jsou zářivé a jasné, znaky jsou dobře vyvážené, s maskou, nebo bez ní, nebo s lysinou. Bílí psi (jednobarevní) masku nemají. Pinto psi mají bílou základní barvu s velkými rovnoměrně rozmístěnými skvrnami pokrývajícími hlavu a více než jednu třetinu těla. Barva podsady se smí lišit od barvy krycí srsti. Kohoutková výška: psi 66 až 71 cm Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu a její závažnost se posuzuje v přesném poměru se stupněm dané odchylky a jaký to má efekt na zdraví a blaho psa. - psi se samičím výrazem, feny se samčím výrazem, - úzká nebo málo vyvinutá hlava, - jakýkoliv chybějící zub (s výjimkou PM1 a M3), - modře nebo černě skvrnitý jazyk, - světlé oči, - krátký ocas, - vytočené nebo vtočené lokty, - jakákoliv známka límce nebo vlajky, - bojácnost nebo agresivita. - nedostatek mohutnosti, - lehké kosti. - agresivita nebo přílišná bojácnost, - jakýkoliv pes vykazující fyzické nebo behaviorální abnormality, - merle zbarvení a jaterní hnědá, - naprostý nedostatek pigmentace čenichu. Čenich s depigmentovanými plochami, tzv. motýlí čenich, - svěšené, klopené nebo překlopené uši, - předkus nebo podkus, - srpkovitý nebo nezatočený ocas, - psi s kohoutkovou výškou pod 63,5 cm a feny pod 58,5 cm. Pozn.: - Pro chov smí být použiti pouze funkčně a klinicky zdraví jedinci s typickou konformací plemene. - Psí samci musí mít dvě zdánlivě normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.Důležité proporce
Hlava
Lebeční část hlavy
Obličejová část hlavy
Oči
Uši
Krk
Trup
Ocas
Končetiny
Hrudní končetiny
Pánevní končetiny
Tlapy obou párů končetin
Pohyb / chody
Osrstění
Velikost
feny 61 až 66 cm Vady
Vážné vady
Diskvalifikující vady
- Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.