obr4share

Standard

American Akita Club CZ

FÉDÉRATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE

Secretariat General: 13, Place Albert I - B 6530 THUIN (Belgie)


F.C.I. - Standard č. 344 / 05.01.2006 / GB


AMERICKÁ AKITA
(American Akita)

 

Země původu:       Japonsko

Vývoj:                   USA

Datum publikace původního platného standardu:          06.07.2005

Určení:                                      Společenský pes

Klasifikace FCI:    Skupina 5       špicové a primitivní plemena                                                                       

                            Sekce 5          asijští špicové a příbuzná plemena

                                                 Bez zkoušek z výkonu


Krátký historický přehled:

Počátky historie americké akity se shodují s vývojem japonské akity. Od roku 1630 byly v oblasti Akita používáni psi Akita Matagis (středně velcí psi původně určení k lovu medvědů) jako bojoví psi. Od roku 1868 docházelo u tohoto plemene ke křížení s plemeny tosa a mastif. Tím sice vzrostla velikost akit, ale ztratily se typické vlastnosti špiců. Třebaže byly psí zápasy v roce 1908 zakázány, plemeno se zachovalo a bylo dále šlechtěno jako velké japonské plemeno. V roce 1931 bylo devět vynikajících jedinců akit prohlášeno národní památkou.

Během druhé světové války (1939 - 1945) se psi běžně používali jako kožešinová zvířata pro ošacení vojenských jednotek. Policie nařídila odchytit a zkonfiskovat všechny psy s výjimkou německých ovčáků používaných pro vojenské účely. Někteří chovatelé se pokoušeli obejít toto nařízení křížením svých psů s německými ovčáky. Po skončení druhé světové války byl počet psů plemene akita drasticky zredukován a toto plemeno se vyskytovalo ve třech samostatných typech: 1) Akity Matagi, 2) bojové akity a 3) ovčácké akity. Následkem toho byla situace v plemeni velmi složitá.

Po válce během obnovy čistokrevného chovu dosáhl dočasné ale mimořádně velké popularity pes Kongo-go z linie Dewa. Do Spojených států se dostala spolu se členy vojenských jednotek řada akit linie Dewa, v níž se projevovaly charakteristické znaky vlivu mastifa a německého ovčáka. Akity linie Dewa, velmi inteligentní a schopné přizpůsobit se nejrůznějším podmínkám prostředí, okouzlily chovatele ve Spojených státech, chovu této linie se věnoval stále rostoucí počet chovatelů a popularita těchto psů rychle rostla.

V roce 1956 byl založen Akita Club of America a AKC (American Kennel Club) toto plemeno uznal (zápisy do plemenné knihy a řádné hodnocení na výstavách) v říjnu 1972. Přesto v této době neměly AKC a JKC (Japan Kennel Club) reciproční dohody o vzájemném uznávání průkazů původu, a proto bylo nemožné používat pro plemeno nové krevní linie z Japonska. Následkem toho se akity ve Spojených státech začaly podstatně lišit od akit v Japonsku, v zemi původu plemene. Ve Spojených státech se tak vyvinulo samostatné plemeno, jehož charakteristické vlastnosti a typ zůstávají nezměněny již od roku 1955. To je v ostrém kontrastu s japonským typem akit, do nichž byly za účelem obnovy původního plemene přikříženy akity Matagi.


Celkový vzhled:

Velký pes robustní konstituce, harmonický, celkově mohutný a silné kostry. Pro plemeno je charakteristická široká hlava ve tvaru tupého trojúhelníku s hlubokou tlamou, poměrně malýma očima a vztyčenýma ušima směřujícíma kupředu většinou ve stejné úrovni se zadní částí šíje.


Důležité proporce

  • Poměr kohoutkové výšky k délce trupu je zhruba 9 : 10 u psů a 9 : 11 u fen.
  • Hloubka hrudníku dosahuje poloviny kohoutkové výšky psa.
  • Poměr vzdálenosti od špičky čenichu ke stopu a vzdálenosti od stopu k týlnímu hrbolu činí 2 : 3.

 

Chování / Temperament

 

Ostražitý, vnímavý, důstojný, učenlivý a odvážný pes. Mohou být netolerantní vůči jiným psům, zejména vůči psům stejného pohlaví.

 

Hlava

Masivní, ale v dobrém poměru k tělu, v klidu bez vrásek. Hlava tvoří při pohledu shora tupý trojúhelník.

 

Lebeční část hlavy

Mozkovna:      Plochá a široká mezi ušima. Mělká rýha na přední části dobře patrná.

Stop:               Dobře vyjádřený, ale ne příliš výrazný.

 

Obličejová část hlavy

Čenich:           Široký a černý. Světlejší a difúzní nedostatek pigmentu jsou akceptovány pouze u bílých psů, ale černé se dává vždy přednost.

Tlama:            Široká, hluboká a plná.

Pysky:             Černé, a ne příliš visící. Jazyk růžový. 

Čelisti/zuby:  Čelisti nejsou zaoblené, ale tupě zakončené, silné a mohutné. Zuby jsou silné, pravidelné s plným chrupem (chybění PM1 a M3 jsou přípustné). Přednost se dává nůžkovému skusu, ale klešťový skus je rovněž přijatelný.

 

Oči

Tmavě hnědé, poměrně malé, nevystupují, téměř trojúhelníkového tvaru. Okraje očních 

víček černé a těsně přiléhající.

 

Uši    

Pevně vzpřímené a v poměru ke zbytku hlavy malé. Ohneme-li ucho kupředu k měření délky, jeho špička dosahuje k hornímu okraji oka. Uši jsou trojúhelníkového tvaru, na špičkách poněkud zaoblené, široké u kořene, nejsou nasazeny příliš nízko. Při pohledu ze strany směřují uši kupředu nad oči, navazují na linii krku.

 

Krk

Silný a svalnatý s minimálním lalokem, poměrně krátký, silně se rozšiřující k plecím. Výrazná šíje harmonicky přechází v bázi lebky.

 

Trup

Délkou přesahuje výšku. Kůže není příliš tenká; ani příliš těsně nepřiléhá, ani není příliš volná.

Hřbet:                 Rovný

Bedra:              Pevně osvalená.

Hrudník:                      Široký a hluboký. Žebra dobře klenutá s dobře vyvinutým hrudním košem.

Spodní linie a břicho:          lehce vtažené

 

Ocas

Mohutný a bohatě osrstěný, vysoko nasazený a nesený nad hřbetem nebo ke slabině, zatočený ze tří čtvrtin, zcela, nebo dvakrát, vždy na úrovni hřbetu nebo pod ní. Je-li ocas zatočen ze tří čtvrtin, jeho špička spadá na slabinu. Kořen ocasu je široký a silný. 

Natáhneme-li ocas podél pánevní končetiny, poslední článek obratle ocasu dosahuje ke hleznu. Osrstění je na ocasu hrubé, rovné a husté, ale bez viditelného chocholu/praporu.

 

Končetiny

Hrudní končetiny

Celkový vzhled:                      Hrudní končetiny silných kostí a při pohledu zepředu rovné.

Plece:                                    Silné a mohutné, přiměřeně šikmo uložené.

Nadprstí:                               Mírně skloněné dopředu v úhlu přibližně 15° k vertikále.

 

Pánevní končetiny

Celkový vzhled:   Silně osvalené, široké a silných kostí srovnatelných s hrudními končetinami. Paspárky se na pánevních končetinách obvykle odstraňují.

Stehna:                                   Silná, dobře vyvinutá, při pohledu zezadu rovnoběžná.

Kolena:                                   Přiměřeně úhlená

Hlezna:                                   Svislá, nevytáčejí se dovnitř ani ven.

Tlapy obou párů končetin

Rovnoběžné, kočičí tlapky, dobře klenuté prsty se silnými polštářky.

 

Pohyb / chody

Plný síly, přiměřeně dlouhý a vydatný. Pánevní končetiny se pohybují rovnoběžně v linii s hrudními. Hřbet zůstává silný, pevný a rovný.

 

Osrstění

Srst:                Patrová srst. Podsada silná, jemná, hustá a kratší než krycí srst. Krycí srst rovná, tvrdá a poněkud odstávající. Srst na hlavě, v dolní části končetin a na uších krátká. Délka srsti na kohoutku a zádi přibližně 5 cm, což poněkud přesahuje délku srsti na ostatních částech těla s výjimkou ocasu, kde je srst nejdelší a nejbohatší.

Barva:           Jakákoliv barva jako červená, plavá, bílá atd.; přípustná je i pinto a žíhaná. Barvy jsou zářivé a jasné, znaky jsou dobře vyvážené, s maskou, nebo bez ní, nebo s lysinou. Bílí psi (jednobarevní) masku nemají. Pinto psi mají bílou základní barvu s velkými rovnoměrně rozmístěnými skvrnami pokrývajícími hlavu a více než jednu třetinu těla. Barva podsady se smí lišit od barvy krycí srsti.

 

Velikost

Kohoutková výška:         psi 66 až 71 cm 
                                           feny 61 až 66 cm 

 

Vady

Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu a její závažnost se posuzuje v přesném poměru se stupněm dané odchylky a jaký to má efekt na zdraví a blaho psa.

-       psi se samičím výrazem, feny se samčím výrazem,

-       úzká nebo málo vyvinutá hlava,

-       jakýkoliv chybějící zub (s výjimkou PM1 a M3),

-       modře nebo černě skvrnitý jazyk,

-       světlé oči,

-       krátký ocas,

-       vytočené nebo vtočené lokty,

-       jakákoliv známka límce nebo vlajky,

-       bojácnost nebo agresivita.

 

Vážné vady

-       nedostatek mohutnosti,

-       lehké kosti.

 

Diskvalifikující vady

-       agresivita nebo přílišná bojácnost,

-       jakýkoliv pes vykazující fyzické nebo behaviorální abnormality,

-       merle zbarvení a jaterní hnědá,

-       naprostý nedostatek pigmentace čenichu. Čenich s depigmentovanými plochami, tzv. motýlí čenich,

-       svěšené, klopené nebo překlopené uši,

-       předkus nebo podkus,

-       srpkovitý nebo nezatočený ocas,

-       psi s kohoutkovou výškou pod 63,5 cm a feny pod 58,5 cm.

 

Pozn.:

-       Pro chov smí být použiti pouze funkčně a klinicky zdraví jedinci s typickou konformací plemene.

-       Psí samci musí mít dvě zdánlivě normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

 

 

-       Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.

 

obr4share  CZ  EN